Vtipy

[TomášFencl]

Rozhořčený Skot píše do redakce časopisu:
- Nepřestanete-li otiskovat ty hloupé vtipy o Skotech, přestanu si Váš časopis půjčovat.

[TomášFencl]

Paní učitelka ve školce pomáhá chlapečkovi s obouváním. Oba tlačili, tahali, ale pořád se do těch botiček nemohli dostat. A když se to konečně podařilo, tak si oba upocení sedli, chlapeček se podíval na boty a říká: "Paní učitelko, my jsme dali botičky obráceně." Paní učitelka se také podívala a skutečně, boty byly obuty obráceně. Zachovala klid, znovu je sundala a znovu je rvali na nohy. Tentokrát správnou botu na správnou nohu. Potom se chlapeček podívá na boty a říká: "To ale nejsou moje botičky." Učitelka se kousla do jazyka a místo toho, aby na něj zařvala: "To jsi, ty hovado, nevěděl dřív?" s námahou zase botičky sundala. Když byly boty dole, povídá chlapeček: "To jsou botičky mého brášky. Maminka říkala, ze je teď budu nosit já." Učitelka už nevěděla, jestli se má smát nebo plakat a znovu pomohla chlapečkovi do bot. Když mu po té úporné práci pomáhala do kabátu, tak se zeptala: "Kde máš rukavičky?"
Chlapeček odpověděl: "Rukavičky mám schované v botičkách."
Soud s učitelkou bude v úterý.

[marian_r]

[TomášFencl]

Mladý adept právnického doktorátu dostane u zkoušek otázku:
- Co je to podvod?
– Podvod je, jestliže mě teď necháte propadnout.
– Jak to? ptá se profesor.
– Protože paragraf 265 trestního zákoníku zní: Kdo zneužije nevědomosti něčí aby jej poškodil, dopustí se podvodu…

[TomášFencl]

Velkolepá oslava. Asi 40 novicek symbolicky vstupuje ve svazek manželský s Ježíšem Kristem. Příbuzní, přátelé, známí. Slavnostní mše, pak hostina. Na ní se však objevují tři divní muži, pejzy, štramly, kaftany. A bohatě si dopřávají. Ke konci hostiny, kdy již panuje neformální atmosféra, ti nejzvědavější nevydrží:
- Omluvte nás, vy jste tu jako příbuzní, přátelé, či známí nevěst Kristových?
Tři muži se nezlobí, naopak ochotně vysvětlí:
- Příbuzní jsme, to ano… ale z ženichovy strany.

[TomášFencl]

Plave si chlap po rybníce a najednou ho uprostřed rybníka začne něco tahat za koule pod vodu a z vody se ozve: “Plus dvě nebo mínus dvě?”
Tak chlápek řekne radši: “Plus dvě!”
V tom tahání přestane a on doplave zpátky ke břehu a tam zjistí, že má čtyři varlata.
A protože není blbý, tak si říká, že se vrátí zpátky do vody a nechá si ta dvě varlata zase odebrat.
Tak doplave doprostřed rybníka, zase cítí ten tah a z vody se ozve: “Plus čtyři nebo mínus čtyři?”

[TomášFencl]

Pošťačka zvoní u dveří. Otevře jí malý, snad sedmiletý chlapec s pivem v ruce a zapáleným doutníkem v puse. Otřesená pošťačka se ptá:
- Ehmm… Ahoj, jsou rodiče doma?
Chlapec potáhne z doutníku, kouř vyfoukne směrem k pošťačce, odklepe popel na koberec a znuděně prohodí:
- Co myslíš? Jsou?

[TomášFencl]

Starý kněz umíral. Dal vzkázat pro svého daňového poradce a právníka, kteří byli členy jeho farnosti. Když přišli, byli uvedeni k loži umírajícího. Kněz je chytl za ruce, usadil vedle svého lože a usmívaje se, civěl do stropu. Oba příchozí byli polichoceni, že si je dal kněz zavolat v tuto předůležitou chvíli, nicméně byli trochu zmateni, neboť kněz nikdy předtím nedal najevo, že by si někoho z nich nějak zvlášť považoval.
Po dlouhém mlčení právník nevydržel:
- Otče, proč jste si dal pro nás poslat?
Starý kněz chvíli sbíral síly k odpovědi:
- Celý život jsem se snažil jít ve stopách Ježíše Krista. A on umřel mezi dvěma lotry.

[TomášFencl]

Přijmou do firmy nového zaměstnance a vezme si ho do parády mistr:
- Tak tady máš koště, mladej, a jdi zamést halu.
– Ale já jsem inženýr?!
– Aha… škrábe se mistr na hlavě. Tak já ti to nejdřív ukážu.

[TomášFencl]

Roubíčkovi bylo šedesát a tak zašel k lékaři na kompletní prohlídku.
Když doktor skončil, řekl: „Jste ve velmi dobré kondici. Nic jsem vám nenašel. Vy tu budete ještě do sta let. Kolik bylo vašemu otci, když zemřel?“
Roubíček odpověděl: „Neříkal jsem, že je mrtvý.“
„A kolik je vašemu otci a je stále aktivní?“
„Je mu 83 let a každý den běhá a pravidelně tancuje izraelské tance.“
Doktor se překvapeně zeptal: „A kolik bylo vašemu dědovi, když zemřel?“
Roubíček znovu řekl: „Neříkal jsem, že zemřel.“
„Chcete mi říct, že je vám 60 a váš otec i děda ještě žijí? Co dělá děda?“
„Chodí dvakrát týdně plavat a každou neděli hraje golf. Je mu už 107, navíc se příští měsíc znovu žení.“
Lékař se udiveně zeptal: „Když je mu už tolik, proč se chce oženit?“
Roubíček se podíval doktorovi do očí a vysvětlil: „Neříkal jsem, doktore, že chce! On musí...“

[TomášFencl]

Rozvádí se manželé 90+. Úřednice se ptá: "Proč se, prosím vás, rozvádíte po tolika letech společného života?"
"Ale, byli jsme spolu jen kvůli dětem. No a teď, když už všechny umřely..."

[TomášFencl]

"Na dědičnost se nedá spoléhat. Myslel jsem, že moje žena bude vařit jako její matka, ale ona chlastá jako její otec!"

[TomášFencl]

Herec Eric Pellinton (rozený Aaron Pekarsky) poslal svému otci do Minneapolis krásný kožich, který koupil za celých 650 dolarů. Otec hned volal zpět:
- Aaronele, ty jsi prostě skvělý syn a zlaťoušek!
Eric byl potěšen:
- Líbí se Ti ten kožich, papá?
Otec nadšeně:
- Jestli líbí? Jsem do něj zamilovanej! Ale neměls tolik utrácet, musel stát majlant!
Eric se potěšené usmál:
- Papá, nedělej si starosti, můžu si to špendýrovat. Ostatně, nebylo to tak hrozný, koupil jsem ho ve velkoobchodě. Stál… no, ehmhmm… dvaadevadesát dolarů.
O týden později dostal Eric od papá dopis:
- Drahý Aáronku, pošli dalších šest kabátů. Ten můj se mi podařilo střelit za neuvěřitelných 325 dolarů!!! Šolom alejchem! Papá.

[TomášFencl]

Venku je tak krásně, povídá muž manželce, a ty se dřeš s parketama! Měla bys jít raději na vzduch a umýt mi auto.

[TomášFencl]

Muž přemýšlí, jak snadno přijít k penězům a napadnou ho koňské dostihy. Tak vybere své skromné úspory a odjede na dostihové závodiště.
Před závodem obchází stáje, aby vsadil na toho nejlepšího koně, a uvidí, že u jednoho koně stojí kněz a uděluje mu požehnání. Řekne si, že kněz určitě ví, co dělá, a na toho koně vsadí. Sázka se skutečně povedla, kůň - ačkoli nebyl favorit - na celé čáře zvítězil a muži to přineslo velkou výhru.
Muž před druhým kolem znovu obcházel stáje s čerstvými koni a zase uviděl toho stejného kněze, jak opět jinému koni uděluje požehnání. Bez váhání tedy na onoho koně vsadil. Vybraný kůň po zaznění startovací pistole bleskově vyběhl, brzy se dostal do vedení a muž už si mnul ruce nad další velkou výhrou. Ale najednou vidí, že 'jeho' kůň začíná zaostávat, zpomaluje čím dál víc, nakonec se zastaví a padne uprostřed dráhy mrtev k zemi.
Muž se rozčílí, běží ke stájím, vyhledá kněze a osopí se na něj, proč udělil požehnání takovému špatnému koni. Kněz se jen smutně usměje a praví: "To je problém s vámi ateisty: vy ani nerozeznáte požehnání od posledního pomazání."