Vtipy

[TomášFencl]

Většina chorob je ze stresu, jen pohlavní jsou z potěšení...

[TomášFencl]

Blondýna
Už nevěřím ničemu!!! Otevřela jsem dveře s nápisem MUŽI a byl tam jen záchod...

[TomášFencl]

Největší předností milenky je, že se s ní dá hovořit o nedostatcích manželky.
Zkuste hovořit s manželkou o nedostatcích milenky...

[TomášFencl]

Potkal se Khon s Roubíčkem a ten se ho ptá: "Khon, co by dělali, kdyby na poušti potkali lva?"
Khon hned na to: "Zastřelím ho".
"Ne ne, Khon, nemají pušku!"
"Tak vylezu na strom."
"Ale Khon, viděli na poušti něco růst?"
"No, Roubíček, tak se schovám za zeď."
"Poslouchaj Khon, kde by se na poušti vzala nějaká zeď?"
"Poslouchaj, Roubíček, fanděj voni mně nebo tý bestii?"

[TomášFencl]

Leží v noci Abeles na posteli, převrací se a vzdychá, že nemůže spát. Slyší ho žena a ptá se: “Copak, Abeles, že nemůžeš spát?“
“Ale, teď jsem tady v hotelu viděl Arona a dlužím mu dvě stovky a nevím, jak mu je splatím....“
Žena vstala, zabušila Aronovi na dveře a zavolala: “Aron, Abeles ti nemůže ty dvě stovky, co jsi mu půjčil, vrátit!“
Když se vrátila, řekla muži: “Tak a teď už klidně spi. Teď nebude spát zase Aron.“

[TomášFencl]

Kohnovi a Roubíčkovi zasednou jednoho večera ke kanastě. Odhalené kolínko paní Roubíčkové pod stolem láká a Kohn neodolá. Letmo je pohladí a když necítí žádný odpor, jede rukou po stehýnku pomalu výš a je pořád smělejší...
Roubíček si toho všimne a Kohna pokárá:
„Kouknou, Kohn, nechaj toho, nejde ani tak vo morál, ale ty karty pak lepěj!“

[TomášFencl]

Sotva přišla upomínka, sedl si Porges ke stolu a napsal tento dopis:
Velectěný pane!
Dovolil jste si mi napsat drzý dopis. Upozorňuji Vás, že během roku ukládám všechny nezaplacené účty do obálky a vždy na nový rok jeden z nich vytáhnu a ten pak slavnostně zaplatím. Napíšete-li mi ještě jednou podobný dopis, jste navždy ze slosování vyloučen.
S veškerou úctou Porges.

[marian_r]

[TomášFencl]

Starý obchodník Taussig umírá.
Celá rodina postává kolem jeho lože a umírající sípavě povídá:
"Sáro, ženo moje, jsi tu?"
"Jistě, Mojše, to víš, že jsem."
"A Arnošt, můj prvorozený syn, je tu taky?"
"Ano, tatínku, jsem tady."
"A Icik, můj mladší syn, taky?"
"Ano, tatínku, jsme tu všichni."
"A kdo je dole v obchodě?!"

[TomášFencl]

Nádherný hotel u pláže. V pravé poledne vystoupí půvabná blondýna na nízkou střechu budovy. Svlékne se donaha, najde si hezké místečko a lehne si na břicho.
Po chvíli přijde číšník:
"Madam, omlouvám se, ale tady nemůžete ležet."
"Proč ne? Z ulice sem není vidět, jsem za květináči a ležím na břiše."
"To je pravda. Jenomže ležíte na skleněné střeše naší jídelny.

[TomášFencl]

Kohn jde po ulici a pláče.
"Co se jim stalo?" osloví ho Roubíček.
"Ale, moje Sára je děvka."
"A podle čeho tak souděj?"
"No, byl jsem na pár dní služebně v Brně, jednání proběhla dobře, tak jsem se vrátil o den dříve. Doma najdu Sáru v posteli s tím mladým příručím od Jajtelse. A to jsem prosím poslal předem telegram, že přijedu dřív."
"Nejsou smutnej, to ještě hned Sára nemusí bejt děvka. To mohl bejt jenom bordel na poště!"

[TomášFencl]

Myš se vrátí z laboratoře do své klece a říká své kamarádce:
"Tak jsem si toho doktora Nováka pěkně vycvičila."
"Opravdu?"
"No jasně, vždycky, když zmáčknu to tlačítko, tak mi přinese jídlo."

[TomášFencl]

Milostivá paní, musím vám sděliti, že pán ví, že dnes v noci zde byl cizí muž, neboť domovnice mu to řekla, když se ráno vracel z cesty, pravila služka.
– No, tady máš dvacet korun a řekneš, že byl u tebe.
– O jé, to nejde, to by se pán ještě více zlobil.

[TomášFencl]

Paní učitelka ve školce pomáhá chlapečkovi s obouváním bot. Oba tlačili, tahali, ale pořád se do těch botiček nemohli dostat. A když se to konečně podařilo, tak si oba upocení sedli, chlapeček se podíval na boty a říká:
- Paní učitelko, my jsme dali botičky obráceně.
Paní učitelka se také podívala a skutečně, boty byly obuty obráceně. Zachovala klid, znovu je sundala a znovu je rvali na nohy. Tentokrát správnou botu na správnou nohu. Potom se chlapeček podívá na boty a říká:
- To ale nejsou moje botičky.
Místo toho, aby ho seřvala, se učitelka kousla do jazyka a s námahou zase botičky sundala. Když byly boty dole, povídá chlapeček:
- To jsou botičky mýho brášky. Maminka říkala, že je teď budu nosit já.
Učitelka se střídavě smála a plakala, přesto však znovu pomohla chlapečkovi do bot. Když mu po té úporné práci pomáhala do kabátu, tak se zeptala:
- Kde máš rukavičky?
Chlapeček odpověděl:
- Rukavičky mám schované v botičkách.

[TomášFencl]

– Slečno, vy vypadáte čím dál tím líp!
– Opravdu?
– Ano, a čím blíž, tím hůř.