Vtipy

[TomášFencl]

Při pohledu na dnešní svět mi přijde únos mimozemšťany jako záchranná akce...

[Vnosek]

Nevím kam to prdnout, tak dám sem...
článek o lávce Nymburk.
fotky dvou fotografů (nezávisle)
vše na K-1 + dron

https://www.archdaily.com/986097/nymbur ... -published

[TomášFencl]

Ptá se soudce zloděje:
- Jak je možné, že jste ukradl pouze klenoty a peníze nechal ležet?
– Pane soudce, ještě vy mi to připomínejte, jako by nestačilo, jaké peklo mi kvůli tomu udělala moje žena!

[TomášFencl]

Ptá se student právnické fakulty:
- Pane docente, jaký trest čeká toho, kdo žije v bigamii?
– Dvě tchýně.

[TomášFencl]

Pán a paní vešli do nóbl restaurace na večeři. Servírka, která přijímala objednávku u vedlejšího stolu, si najednou všimla, že pán pomalu sklouzává ze židle pod stůl a paní se přitom tváří, jako by to snad ani neviděla. Pán už sklouzl pod stůl úplně celý a paní zcela zjevně jeho zmizení vůbec neregistrovala. Servírce to nedalo, a když vyřídila objednávku, přišla k té paní a povídá:
- Madam, promiňte, ale mám pocit, že váš manžel právě sklouzl pod stůl.
Paní vzhlédla a klidně říká:
- Ne, nesklouzl. Právě vešel do dveří.

[TomášFencl]

Jednou takhle na Jom Kipur přiběhne k rebe Šmelkesovi Chajim Jankel, úplně popelavý, bez dechu, zbrocený potem, oko vyhaslé.
- Rebe, potřebuji napít, jsem úplně celý vyschlý, pajšl mám jeden oheň, nemohu to vydržet.
Rebe Smelkes se zhrozí:
- Chajime, Chajimku, co to po mně chceš? Na Jom Kipur, kdy držíme nejpřísnější půst, abychom mohli prosit o shovívavost?!?
– Rebe, alespoň trochu napít, nebo se zblázním!
– Chajime, to opravdu nejde, jdi a buď silný a nevzdávej to!
A Chajimek zkusil jít, ale podlomila se mu kolena, ale rebe Šmelkes nebyl žádný nelida, tak zavolal šámese, ať dá Chajimovi lžíci vody. Chajim ji vychlemtal, ale nic naplat, poroučel se k zemi. Vypadalo to, že by mohlo jít o život, a rabín to nechtěl nechat dojít až tak daleko, tak poručil šámesovi, půst sem, půst tam, ať přinese pořádnou sklenici vody. Chajim ji vytáhl jedním tahem a pomalu se mu začala vracet barva i řeč.
– Děkuji jim, rebe, zachránili mi život! A já jsem už jednou provždy vyléčen. Už nikdy nebudu na Jom Kipur snídat uzeného slanečka!

[TomášFencl]

Aron s Mojšem vycházejí z vyhlášené čínské restaurace U Šikmé Vařečky a jeden praví druhému:
- Víš, jaký mám problém s čínskou kuchyní?
Druhý na něj nevěřícně hledí, neboť dosud vypadal spokojeně:
- Nu?
– Můj problém s čínskou kuchyní je ten, že za dva dny už mám zase hlad.

[TomášFencl]

Sedí starší, leč velmi zachovalý pán v parku na lavičce, ale pláče. Jde kolem jinej strejc a stará se:
- Copak se vám stalo?
A onen plačící stařík se vyznává:
- Mám doma fantastickou ženu. Milujeme se každé ráno, než mi přinese do postele smažená vajíčka, tousty, horkou kávu a čerstvý džus.
Strejc se nestačí divit:
- A co je na tom k bulení?
- K obědu mi dělá domácí nudličkovou polévku a mé zamilované dušené telecí a pak má odpoledne chuť ještě na trochu špásování.
Strejc poslouchá a nevěří svým uším:
- A co je tedy blbě?
– A večer, to míváme něco obzvlášť epes, třeba drůbeží špíz, nebo rybu, k tomu dobré víno a velkou část noci se zase milujeme.
Naslouchající strejc už dostává amok:
- Tak proč tu dědku starej řveš jak pominutej? Seber se a upaluj domů!
Pán na něj pohlédl skrze slzy a praví:
- To bych rád. Když já si nemohu vzpomenout, kde bydlím.

[TomášFencl]

Zkušený právník dr. Stein poučoval koncipienta Taussiga:
- A věděj, jaký je rozdíl mezi dobrým úředníkem na straně jedné, a mezi svědkem, znalcem a partají na straně protivné?
Koncipient pochopitelně nevěděl a tak nastražil uši.
– Tak si za ně zapíšou, pokračoval dr. Stein, že svědek je osoba, které do věci nic není, která jí nerozumí, ale která to viděla. Znalec je osoba, které do toho také nic není, neviděla to, ale rozumí tomu. Partaj je osoba, která tomu nerozumí, neviděla to, ale které na tom záleží. A dobrý úředník – a to můžou být jednou oni, když budou pozorně poslouchat – dobrý úředník je osoba, která tomu ani nerozumí, ani to neviděla, vůbec jí po tom nic není, ale která to celé rozhodne.

[TomášFencl]

Mladý Vogeltanz dostal protekcí místo v renomované právní kanceláři. Jeho strýc byl tak vysoko postaven, že se mladý Vogeltanz cítil nesmírně nad všechny a nad všechno povznesen. Vztahy s nadřízenými nedodržoval, ani úřední hodiny. Jednou takhle přišel do práce místo v osm v deset a kolem poledne se již chystal odejít. Šéf kanceláře to už nevydržel a poznamenal:
- Pane doktor, než přijít takhle na skok do práce, to už bych na jejich místě radši zůstal doma vůbec.
Ale na Vogeltanzovo chucpe neměl. Ten pravil:
- To byste možná udělal vy, pane přednosto, ale já náhodou vím, co je má povinnost.

[TomášFencl]

Z kuchyně spěchá do sálu číšník a úslužně se klaní před hostem:
- Nesu vám radostnou zprávu, pane! Měl jste úplnou pravdu. Nebyla to polévka, byla to voda na nádobí…!

[TomášFencl]

Co je to zkrácené řízení? To jednou v Chelmu hořel jakýsi ústřední úřad. Bylo to večer, úřad již byl liduprázdný, ale psací stoly a skříně byly plné úředních restů, jež se nyní staly obětí hladových plamenů. Komisař Kaminski stál zatím na náměstí, pokuřoval, a vůbec vypadal uvolněně. Najednou vidí kolegu Rojtšvance, jak letí přes náměstí na úřad, ruce plné úředních písemností.
– Kampak se hrnou, Rojtšvanc? zeptal se Kaminski bodře.
Rojtšvanc se k němu důvěrně naklonil:
- Copak nic nevěděj? Hoří nám úřad… tak tam jdu vhodit tyhlety resty, co jsem měl k vyřízení doma!
Kaminski se jen smutně usmál:
- Voni jsou, Rojtšvanc, těžkopádnej byrokrat starý školy. To já miluju zkrácený řízení. Já jsem ty svý resty prostě spálil doma.

[TomášFencl]

Ivan M. Havel: Návrat z lesa u Hrádečku
Dnes jsme za jedno půldne nasbírali tolik hub, že kdyby to byly muchomůrky hlízovité, usmrtil by jejich jed takový počet křečků, že položeni jeden vedle druhého by vytvořili řadu, podél níž bychom pochodovali vojenským pořadovým krokem po dobu, za niž by dva zedničtí učni stihli postavit cihlový komín, z jehož vrcholu bychom volným pádem nabyli rychlosti, při níž by plně naložený nákladní automobil měl tak dlouhou brzdnou dráhu, že by se hromada všech knih od vzniku knihtisku navršená na jednom konci dráhy zdála z jejího druhého konce menší než hromada hub, které jsme dnes zajedno půldne nasbírali.

[toulavej54]

Zemře silný alkoholik a za týden má pohřeb. Nad otevřenou rakví stojí manželka a její kamarádka.
Kamarádka: "Teda Marie, ten Karel po smrti vypadá mnohem líp než když žil!"
Manželka: "Taky už týden nechlastá."


Místní opilec přijde do hospody s úsměvem od ucha k uchu. Hospodský:
"Ty jsi dnes nějaký veselý. Copak se stalo?"
Opilec:
"Tak to si poslechni. Víš, že bydlím blízko trati, že? Tak když jsem šel včera večer domů, uviděl jsem, že na kolejích leží přivázaná mladá holka - prostě jako v nějakém filmu. Spěchal jsem k ní, přeřezal provazy a vzal jsem ji k sobě domů. A abych to zbytečně neprodlužoval: prostě jsem si s ní pěkně užil. Souložili jsme celou noc. Vyzkoušeli jsme všechny místnosti v baráku a vyzkoušeli jsme všechny možné polohy.
Hospodský: "To je fantastické. To jsi teda měl štěstí. A byla hezká?"
Opilec: "To nevím. Hlavu jsem nenašel."


Velmi ukřičená, neatraktivní, nevzhledná žena s hrubými rysy vchází do Tesca s dvěma dětmi za sebou, křičíc oplzlosti na ně celou cestou ke hlavnímu vchodu. Vrátný u vchodu jí říká:
Dobrý den madam, vítejte v Tescu, máte nádherné dětičky. To jsou dvojčata?"
A tlustá, škaredá žena přestane křičet, potáhne nosem a povídá: "Samozřejmě, že nejsou. Starší má devět a mladší sedm. Proč si myslíš, že jsou dvojčata? Copak vypadají stejně ty idiote?"
"Absolutně ne", odpovídá jí vrátný. "Jen nemůžu uvěřit tomu, že Vás někdo šukal dvakrát.."


Mladá žena trpící maniodepresivní poruchou se chystá skočit z nuseláku když jde kolem somrák.
„Hele když už se chceš zabít, co kdybys mi napřed dala?“
„V žádným případě, táhni pryč vošouste!“
Somrák se otáčí, odchází a mumlá si:
„No dobře, dobře, já teda počkám dole.“


V parku stojí naproti sobě dvě sochy mladého muže a mladé ženy.
Stojí rok, dva, tři...
Přiletí za nimi anděl a povídá:
Když tady tak dlouho stojíte, dám vám pro radost půl hodiny lidského života. Můžete si dělat, co chcete. Sochy obživnou, mrknou na sebe a už upalují do křoví. Po chvíli se ozývají různé zvuky, pochichtávání a za čtvrt hodiny celé šťastné vylezou. Anděl jim říká:
Ještě máte čtvrt hodiny, můžete jít znovu. Tak sochy mažou a anděl najednou zaslechne: Ale teď to uděláme obráceně, ty budeš držet holuba a já se na něj vyseru.

[toulavej54]

„Ptá se synek tatínka:
"Táto, co jsou to volby?"
"Pojď, já ti to ukážu."
Na zahradě přistoupí ke keři plnému vrabců, zatleská a zakřičí: "Kšáááááá!!!" Frr, všichni vrabci uletí, ale za chvíli jsou zpátky.
"Táto, vždyť jsou zase zpátky."
"To ano, synku, ale každý na jiné větvi."“