Vtipy

[TomášFencl]

Rivka ovdoví. Po pohřbu jí kondoluje rabi Bulvon:
- Nemyslím si, že byste ještě kdy natrefila na takového muže, jako byl váš zesnulý Móric!
Rivka přikývne:
- Však kdo by taky někoho takového hledal.

[TomášFencl]

Manželé sedí v prázdném kupé proti sobě. Po půlhodině povídá manžel:
- Sáro, pojď sem. Sedni si ke mně.
Manželka poslechne, přitulí se k němu a šeptne mu do ucha:
- A co tak najednou?
Muž jí obejme a říká:
- Už jsem se na tebe nemohl dívat.

[TomášFencl]

Chajim Jankel měl dvě krásné dcery. To by bylo prima, jenomže on chtěl kluka. Léta běžela, až nakonec, napotřetí, mu jeho Rivka povila kloučka. Ojvajvoj! Světlo Chajimova stáří, radost jeho života… ale strašně škaredý. Chajim chodil dlouho kolem horké kaše, až nakonec na Rivku udeřil:
- Rivka! To prostě nemůže být sourozenec našich krásných děvčat, to na první pohled uvidí každý! Ze ty jsi mi byla nevěrná?!?
Rivka vidí, že je zle. Přesto se to pokusí zachránit:
- Tentokrát ne.

[TomášFencl]

Jak na něj asi volají?

[TomášFencl]

Můj bývalý mě nechal, odešel za podstatně mladší. Já si nabrnkla jejího tatíka a teď mu budu dělat tchýni, hajzlovi.

[TomášFencl]

Pepovi zemřela tchýně. Smutek jde zapít do hospody. V tom začne bouřka, blesky, vichr. Pepa se zastaví, zvedne hlavu a říká: Á, už dorazila nahoru...

[TomášFencl]

Soudce se ptá obžalovaného:
- Jak to, že nemáte obhájce?
– Víte pane soudce, to je tak. Když jsem se mu přiznal, že jsem těch 500 tisíc doopravdy neukradl, odmítl mě obhajovat!

[TomášFencl]

Jakýsi zpěvák, který si říká Bobo, jednou na koncertě gesty zklidnil publikum a pak začal do úplného ticha pomalu tleskat. Tleskal delší dobu, než vysvětlil:
- Chci, abyste si něco uvědomili. Pokaždé, když tlesknu, umře v Africe jedno dítě.
Kdosi z publika zařval:
- Tak přestaň tleskat, ty idiote!

[TomášFencl]

Mladý právník byl zrovna na cestě k soudu, když tu se najednou z ničeho nic octl před nebeskou branou. Svatý Petr jej uváděl dovnitř. Právník, jak bylo jeho zvykem, hned protestoval proti své předčasné a náhlé smrti:
- Jsem příliš mladý, než abych zemřel. Je mi teprve 35!
Svatý Petr souhlasil, že 35 je přeci jen docela málo, a přislíbil, že se na jeho případ podívá. Byl však skeptický. Vrátil se za hodinu a říká právníkovi:
- Synu, obávám se, že chyba je někde u vás. Podle hodin, které jste vyfakturoval klientům, je vám nejméně 108 let.

[TomášFencl]

Chajim Jankel šel s psaním na poštu. Paní na přepážce ho zvážila a povídá:
- To psaní je příliš těžké. Musíte na něj přidat ještě jednu známku.
Chajim nechápavě:
- A to pak bude lehčí…?

[TomášFencl]

Móric jede na důležitou obchodní schůzku na Golders Green. Je krize, obchody moc nejdou, ta schůzka je hodně důležitá. Móric ale nemůže najít místo k parkování. A ta veledůležitá schůzka se blíží! Móric jezdí semo tamo, projel už i blízké okolí, všude plno. Ta schůzka přitom, upřímně řečeno, je téměř existenční! Móric projezdil i vzdálenější okolí. Marně. Klíčová schůzka v jeho podnikatelské kariéře, a on ji snad prošvihne! Obrátí se k poslední instanci.
- Panebože, přestane na chvíli sledovat dopravní situaci a loupne očima k nebesům, najdeš-li mi do pěti minut místo k parkování, stane se ze mně někdo jiný. Nový. Lepší! S hraním bude konec. Jíst se bude jenom kóšer. Žádné šikse! Do templu se chodit bude! Každý šábes se bude držet!
Vtom se jedno auto odlepilo od chodníku. Móric bleskově zaparkoval, vyskočil z auta, a když zamykal, krátce pohlédl k nebesům:
- Panebože, nebudu tě dále zdržovat. Žádné parkování mi hledat nemusíš, já už jsem si jedno místečko našel.

[TomášFencl]

Pan Wasserman vyjde z domu. Potřebuje taxi. Ejhle, jeden volný právě přijíždí. Pan Wasserman ho staví, nasedá a pochvaluje si:
- Tak se mi to líbí.
Taxikář se ozve:
- Perfektní načasování. Jako Chajim.
Pan Wasserman se diví:
- Jaký Chajim?
– Chajim Jankel, samozřejmě, odpovídá taxikář, člověk, kterému vždycky všechno vyšlo. Jako vy. Potřeboval taxi. Přijelo taxi. Ne jako já. Když já potřebuju taxi, vystojím důlek.
Pan Wasserman ho chlácholí:
- Nikdo není dokonalý.
– Kromě Chajima, oponuje taxikář. Byl to mimochodem i skvělý atlet. S fotbalem to dotáhl až do Tatranu Prešov! Ne jako já. Já jsem dobrej okopávat tak akorát brambory.
– Tak tohle znám, utěšuje ho pan Wasserman.
– Ojvajvoj, nedá se zastavit taxikář, Chajim tancoval skoro jako Harapes. To já mám obě nohy levý!
– Jak vás tak poslouchám, podotknul pan Wasserman, tak ten Chajim Jankel musel být opravdu extratřída!
– To jste tedy trefil, naříkal taxikář, třeba doma. Chajim nikdy nezapomněl žádné výročí, narozeniny, jmeniny a šmeniny. Učiněný poklad. Nikdy nepotřeboval žádné řemeslníky, všechno opravil sám. Ne jako já. Měním žárovku, a celá čtvrť je bez proudu.
To už začínalo být i pro pana Wassermana zajímavé:
- To na světě asi není mnoho takových, jako Chajim Jankel.
– No to si pište, že ne, kvílel taxikář, jak se Chajim choval k ženě? Dokázal pro ni udělat první poslední. Nikdy se nehádal. Ne jako já, klidnýho slova u nás neuslyšíte.
– To musel být zážitek, odtušil pan Wasserman, se s takovou mimořádnou osobností setkat!
– Já jsem se s ním, povídá bezbarvě taxikář, nikdy nepotkal.
Pan Wasserman je překvapen.
- A tak odkud toho o něm tolik víte?
Na to taxikář dutě:
- Vzal jsem si po něm vdovu.

[TomášFencl]

- Rabi, je to hřích hrát karty na Jom Kipur?
– Dudikoff, voni hrajou karty tak, že je to hřích po celý rok!

[TomášFencl]

- Co bys dělal, Mojmíre, kdybych náhle zamřela, ptá se Jindřiška, oženil by ses znovu?
– Ani nápad, odpoví Mojmír.
– A to jako proč? zbystří Jindřiška, tobě se nelíbí být ženatý?
– Ale to víš, že líbí, snaží se zachránit situaci Mojmír.
– Tak proč říkáš, že by ses už nikdy neoženil? doráží Jindřiška.
– Já jsem na to nikdy takhle nemyslel, snaží se Mojmír dostat ze šlamastyky, asi bych se tedy znovu oženil.
Jindřiška viditelně zesmutní.
- A tak ty by ses tedy znovu oženil.
Mojmír jenom potichu zaúpí.
– A to by sis ji asi přivedl do našeho domu? ptá se bezbarvě Jindřiška.
– A proč by ne, řítí se Mojmír do propasti, hypotéka je zaplacená, proč ho opouštět.
– A tak. A spali byste v naší manželské posteli, kde jsme počali naše děti? pokračuje Jindřiška sebedrásavě.
– A kde bychom propánajána měli asi tak spát? ztrácí Mojmír veškerý glanc.
– Že se ptám, pokračuje Jindřiška ve vivisekci, moji garderóbu, moje šperky, moje golfové hole… to všechno by si klidně užívala?!
– Tvoje golfové hole ne, odpovídá bezmyšlenkovitě zmučený Mojmír, hole ne. Ona je levák.