Vtipy

[TomášFencl]

- Je to opravdu nebezpečná infekce, pane Pacovský. Musíte být v přísné izolaci. A na speciální dietě. Jedině pizza, nenamazané palačinky a oplatky.
– A pomůže to, pane doktore?
– To nevím, ale dá se vám to strčit pode dveřma…

[TomášFencl]

- Tak třikrát denně jednu pilulku a zapít velkou sklenicí vody.
– A copa mi vlastně je, pane doktore?
– Nic, paní Kornfeldová, ale málo pijete.

[TomášFencl]

Jakýsi náměstek na jakémsi ministerstvu se nikdy nenechal uplatit. Přišel k němu například majitel firmy, která vyhrála výběrové řízení. Chtěl se náměstkovi za tak korektní a bezchybné výběrové řízení odvděčit osobně, a tak přinesl na výraz uznání naprosto dokonalý poslední model domácího kina se zabudovaným barem. Nejmenovaný náměstek pravil dutě.
- Vaše péče je dojemná, ale tento skvělý dar od vás prostě přijmout nemohu. Někdo by si mohl myslet, že to je nějaký úplatek, nebo co.
Šéf firmy posmutněl.
- Přece jsem to sem netáhl nadarmo. Ale koupit, mrknul přitom výrazně, koupit byste to ode mě mohl?
Nejmenovaný náměstek zbystřil.
- A na kolik by taková malá koupě přišla?
Šéf firmy byl opatrný.
- Asi na pět set korun.
Nejmenovaný náměstek se k němu naklonil a souhlasně přikývl.
- Vtom případě beru dvě.

[TomášFencl]

Rivka a Šlojme čekají návštěvu. Rivka že něco upeče, ale chybí jí cosi.
- Šlojme, chci upéct koláč, ale chybí mi pár věcí. Můžeš mi pro ně skočit do kvelbu?
Šlojme přikývne a čeká na instrukce.
– Vezmi krabici mléka, a kdyby měli vejce, vezmi jich šest.
Za chvíli přijde Šlojme a táhne šest krabic mléka.
– Ty jsi naprostý šmegege, lamentuje Rivka, proč jsi prokristapána koupil šest krabic mléka?
Šlojme na to zdrceně.
- Protože měli vajíčka.

[TomášFencl]

Potká Kohn Roubíčka.
- Mázl tov! Slyšel jsem, že se oženili!
– No to ja, maj recht.
– A copato? Že tak najednou? A jsou spokojenej?
– No spokojenej, to jsem, jen co je pravda. Už mě to totiž nebavilo, věčně se flákat po putykách!
– Joj!? To jsou věci! A to teďka jako setrvávaj imrvére doma s mladou paní, nebo co?
– Právě naopak. Ted už mě to zase baví, to věčný vysedávání po hospodách!

[TomášFencl]

Roztržitý vědec cestuje vlakem. Přijde průvodčí a kontroluje lístky. Vědec se prohledává, nervózně vyndává obsah kapes, různé papírky a poznámky, ale jízdenku ne a ne najít. Průvodčí ho pozoruje a nakonec shovívavě povídá:
- Nechte to být, já vám věřím.
– Ale já ji musím najít! Musím se podívat, kam vlastně jedu!

[TomášFencl]

Přivezli pana Koje do nemocnice.
– Jste ženatý?
– Ó, prosím, to sice ano, ale ta zranění mám z autonehody!

[TomášFencl]

Mladá Siegelová si stěžovala svému otci, starému Bugsy Sieglovi.
- Papá, ti gójové ve škole říkají, že jsme mafiáni!
– Netrap se tím, dcerunko. Zítra se o to postarám.
– Dobře, papá, ale ať to vypadá jako nehoda.

[TomášFencl]

Při noční prohlídce starého hradu byla jedna turistka značně nervózní z toho, že slyšela, že tam straší nějaký duch. Průvodce ji uklidnil.
- Nebojte se, madam, za celou tu dobu, co tady pracuju, jsem zde ještě žádného ducha nezahlédl.
– A jak dlouho tu pracujete?
– Letos to bude čtyři sta dvacet sedm let.

[TomášFencl]

Učitelka vysvětlovala žákům dobré způsoby chování v intencích politické korektnosti. Poté jim položila otázku:
- Berte, kdybys byl v restauraci na večeři s hezkou mladou slečnou, jak bys jí řekl, že musíš jít na záchod?
Bert vyhrkl:
- Počkej minutku, musím se jít vyčůrat.
Učitelka na to reagovala:
- To by bylo hrubé a neslušné. Co ty Marku, jak bys to řekl?
Marek se zkusil zamyslet:
- Lituji, ale musím odejít na záchod. Budu hned zpět.
Učitelka na to:
- To je lepší, ale stejně není moc pěkné říct slovo záchod u jídelního stolu. A co ty, Chajime, můžeš zase jednou použít svůj mozek a ukázat nám své dobré způsoby?
Chajim použil mozek. Řekl bych:
- Miláčku, můžeš mě na moment omluvit? Musím si jít potřást rukou se svým velice drahým přítelem, kterého ti doufám představím po večeři.