Pentax Friends - Komunita příznivců fotoaparátů Pentax

Fotak je neco jako pes. Kdyz je clovekovi blbe, tak pes o tom moc nevi a proste vas vytahne ven, prechazi na vas ta jeho radost, zapomenete na strasti. Dokonce vam ani nemusi byt blbe a diky tomu psovi ziskate novy zazitky z te prochazky, neco poznate, nekoho potkate, neco uvidite, proste vic zijete. Zamente slova pes a fotak a mate to .
Fotak je proste neco jako pes, nejlepsi pritel cloveka .

A taky co clovek najednou vidi krasy kolem sebe, nejak vic ji s tim psem (teda fotakem) hleda, uziva si ji... a nakonec s ni muze potesit nekoho jineho nebo sam sebe.

A za posledni, co me ted napada, jsou pak ty fotky trochu jako denik, zazitky zustanou nejen uvnitr cloveka, ale i na tom "papire".

Konicku mam hodne - fotbal, autohifi, atd.,ale ted po koupi K10D jsem zjistil, ze foceni je asi "nej kůň" z toho vseho a taky proto, ze koupe zrcadlovky neni zrovna levna zalezitost.

Kdyz jsem videl na webech krasny fotky, tak jsem chtel zkusit jestli je taky tak dokazu vyfotit(zatim se to nedari,ale doufam, ze za cas to bude lepsi).

Hlavne jak uz tady nekdo psal, clovek muze o fotce premyslet, muze si nastavit cokoliv a hlavne muze zachytit krasy kolem nas. Proto jsem se na foceni dal.

Sice jsem tu novacek co se tyce prispevku,ale pohybuju se zde od te doby co mam pentaxe a to je asi tak ctvrt roku. Rad sem chodim, rad si ctu prispveky a rady, ktere pochytavam od Vas zkusenejsich a to je taky duvod proc rad fotim.

Jsem rad, ze jsem si koupil Pentaxe a ne Canon, ci Nikon.

já jsem dneska potkal kamaráda ze základky a nějak jsme se dostali k focení říkal že by se k tomu rád vrátil a rup ty boty už řeší jaké zrcadlo pořídit - zatím nejpravděpodobnější je málo jetá K100D od ggranda (pokud bude ještě volná až nashromáždí dostatek peněz)

Dělat fotky je soukromá a individuální činnost.Být fotograf je společenská role.Ať už jako profesionál,amatér,začátečník.Role, která přichází v momentě ostření a a odchází stiskem spouště.Líbí se mě i tenhle pocit angažovanosti.

Prvy fotak som dostal ako 6-7 rocny - maly ciery plastak s plastovou cockou, s nim som si fotil svoje vytvory z MERKUR a CHEVA a modely lietadiel, co som lepil a skladal. Potom som zacal laskovat s otcovou Practicou... Neskor ma to preslo a k aktivnejsiemu foteniu som sa dostal az na vyske, ked som si z "JU ES end EJ" doniesol kompakt od Nikonu. Mal som ho skoro vsade so sebou a robil som vacsinou dokumentacne foto (aj partyfoto). Neskor som mal v ruke Nikon D70 a tam padlo rozhodnutie, ze s kompaktom sa uz fotit neda - nejak som zabudol ako presne funguje stvorprstova technika fotenia kompaktom...
Dva roky odolavala moja financna situacia kupe DSLR az to puklo v decembri 2006 - K100D s moznostou zadlzenia sa na 3 mesiace... Zacal som sa venovat reportaznemu foteniu, prisli prve pozvanky na akcie. Ked sme zalozili minulu jesen studentske noviny, boli aj casy, ked som v noci vstaval kazde 3 hodiny aby som vymenil baterky v nabijacke...
No a vcera ma prekvapil kolega z redakcie, ze nam prisiel grant a mam mu pripravit moju K100D +18-55 a mam sa popozerat po nejakej rozumnej cene K20D... Prve pozeranie som mu poslal za 130tis SKK, ale hned ma schladil tym, ze tam tu jednotku z predku sumy vyhodil...
A preco pentax? Kym ostatni priaznivci inych znaciek onanuju nad technikou, pentaxaci fotia...

Inac prisiel som na zaujimave zistenie... Tyka sa, samozrejme, fotenia a bab...
Ale to niekedy inokedy... Letim fotit beachvolleyball zeny...

Proc fotim ? Hlavne pro zachyceni konkretniho okamziku jinak nez ve sve pameti. A abych se o dotycny zaber mohl podelit s ostatnima. Proste pro radost. A jak pak potesi, kdyz dojde z druhyho konce sveta nejaka reakce, ze fotka potesili, libila se , nebo proste zaujala. I proto svy fotky davam do galerie na net , nebo nechavam delat na papir. Me uz jsou pak skoro k nicemu, ja je vyfotil a znam.

Jinak pres kinofilm automaty, na videokameru, pak digimejdlo, zenith, praktica, FZ10, K100D ..

A co se tyce reakci, jelikoz fotim v podstate vyhradne ve meste , tak rekce jsou tu vsudypritomny . Zkopiruju sem kousek z myho fora :

Zajimavy je prave kolikrat pozorovat reakce okolojdoucich lidi. Od nechapavych (co to vubec dela ), pres soucitny(chudacek..), vysmevny (nejakej cvok), pres zajimavy usmevy kocen (zaujaty..) az po pozdrav zdar kolego.

A vrcholem jsou vzdycky hromadny akce, kdy nekde neco zastavi , vybehne z toto 10-XXX lidi, cast z nich se s bojovym pokrikem vrhne pod kola jedoucich aut, zbytek se pokusi prestavet ulici a posunout slunko a ti zbyli pro zmenu matou lidi oznamenim, ze dnes se tu jezdi naposledy a od zitra se nastupuje v kanale na metro..

Niekde som raz čítal, že oveľa ťažšie než odpovedať je správne sformulovať otázku. V tomto prípade je to skôr naopak - otázka jednoduchá ako sám život a odpoveď samotná je na hlboké zamyslenie. Nečítal som predošlé príspevky aby som nebol ovplyvňovaný inými názormi, ale aj tak si myslím, že sa zhodnem s ostatnými v tom, že je to najmä kvôli radosti z niečo neopakovateľného; veď my s tým foťákom sme doslova ukradli kúsok času, zmrazili sme ho na púhy okamih večnosti, uchovali sme naš malé svedectvo o tom, ako to bolo (bohužiaľ - opačným smerom, teda do budúcnosti to nefunguje - teda aspoň zatiaľ). Dúfam, že všemocný čas mi opäť raz dovolí uchovať jeho krátky okamih na našu maličkú večnosť obmedzenú trvácnosťou filmov, záznamových médií ale i spomienok v nás i v našich blízkych. Snažím sa preto fotiť nielen s radosťou, ale aj s pokorou a ďakujem všemohúcemu za každý takýto okamih. Na záver len toľko - ešte sa musím veľa, veľa učiť, aby som dokázal urobiť fotky podľa mojich predstáv a moja K200D mi k tomu dúfam napomôže.

jasanek to vystih přesně.... nejlepší přítel člověka

Pro me fotografovani znamenalo uplnou zmenu pohledu na svet.
Nez jsem se zacal divat na svet pres hledacek, nedovedl jsem ocenit co je na svete krasne. Teprve pak jsem zacal vnimat jakym zpusobem svetlo zviditelnuje veci kolem nas.

Takze fotografovani mi prineslo moznost zivot prozivat intenzivneji nez predtim. Kochat se tou nadherou a pokouset se ji zachytit a snad i zprostredkovat ostatnim.

Tak s timhle plne souhlasim. Obcas to u me dojde az tak daleko, ze jen sedim koukam a uzivam si to co vidim, aniz bych se snazil to zachytit, protoze vim, ze se mi to nepodari zachytit tak jak to vidim a citim.

Tak pod tohle se taky podepisu.

Wow! Tak to jsem tady nečekal,že se k tomu dopracujeme.
Pozorovat neboli se umět dívat.Cvičit se v dívání k tomu je fotoaparát jedna z nejlepších pomůcek.

Často to býva tak, že pre stromy nevidíme les. Pozeranie okolo seba je krásne (chce to len čas a tú správnu náladu).